Petr Hájek architekt: Žijte v domě naruby!

22. března 2017

Petr Hájek je architekt, který zažil klinickou smrt a od té doby nahlíží na svět jinak. Jeho návrhy domů se vracejí od obřích betonových projektů zpět k lidem a lidé díky nim zpět k přírodě. Nyní přichází na svět jeho vize ekovesničky SoMA.

Baví mě, že k architektuře přistupuje jinak než ostatní architekti, vědomě.

Začíná to soukromou zkušeností s životním prostorem a jde to napříč různými měřítky až k možnému komunitnímu bydlení a ekovesničce. Specializuju se na přírodní bydlení, což neznamená jenom dům, ale hlavně zahrada. Člověk je přírodní bytost a všechno, co nám dělá největší radost, od kytičky až po sex, je příroda. My jsme se však od ní neuvěřitelným způsobem oddělili. Myslím tím i domy v pasivním standardu – je to technokratický přístup neustálého snižování toku energie v domě a také oddělování se od přírody.

Z jakých poznatků přitom vycházíte?

Vycházím z permakultury a z Anastazie (kultura rodových statků). Oni vycházejí z toho, že rod by měl mít zahradu jeden hektar – neuvažujeme v těch malých atomických rodinách, ale v trošku širších rodových klanech. Na tom hektaru protéká každým okamžikem prostorem deset tisíc kW energie jenom ze slunce, když nepočítám vítr a další možné zdroje. A nejlepší sluneční baterie na světě je strom. Nic nebude vymyšleno nikdy lepšího. Není pravda, že neumíme energii slunce uskladnit. Strom ji uskladňuje na libovolně dlouhou dobu.

Když se vrátíme k práci s přírodou, je to trochu obraz elfích říší, kde nevytváříme umělé struktury, které donekonečna potřebují naši energii, správu, opravu, platit inkasa… Oproti tomu budeme co nejvíce spolupracovat s živými věcmi, které nám dají sílu a zároveň rostou samy ze své síly. Pak se můžeme vydat zpátky směrem na planetu Zemi. Není to o tom, že bych nutil lidi, aby spali pod stromem, ale vytvářím koncept, ve kterém lidi bydlí v tzv. domu naruby.

Jak si takový dům můžeme představit?

Petr HájekPetr Hájek

Je to malý dům, spíš bungalov, kde máte jednu místnost uvnitř s příslušenstvím a malým spaním v podkroví. Když je domek plný, tak postavím další, protože to není nákladné. Vejdete se do milionu korun, možná i několik set tisíc, záleží na vašich dovednostech. Nemusíte si brát půjčku a nevytváříte vnitřní svět, ale vnější svět v zahradě, který je vždycky léčivý, živý, čistý. Všechny vnitřní systémy a vzduchotechniky jsou závislé na výměně vzduchu zvenčí.

Jak tedy funguje žití v takovém domku naruby?

Dům je opravdu malý. Kolem domku je terasa a život na ní probíhá sedm měsíců v roce. Kupodivu nejlepší terasa je na sever, protože tam mám v létě opravdový stín. Ráno a večer tam svítí sluníčko od východu a západu.

Takovýchto domečků v té zahradě může být několik, podle toho, jak lidé prochází životem.
A protože je domek opravdu jednoduchý, s jedním velkým prostorem a malým příslušenstvím, vyhoví opravdu každému, není třeba ho přestavovat. Klasický rodinný dům morálně zastará. Rodinná situace se mění v průměru každých sedm let. Když si pořídíte klasický rodinný dům – ještě jste ho ani nezaplatili a už vám většinou nevyhovuje. Když jsou tyto domečky v zahradě, můžete je zasvětit libovolné funkci – lesní školce, ateliéru, dílně, ubytujete tam tchýni, aby generace nemusely bydlet pod jednou střechou, protože pod jednu střechu se vejde vždycky jenom jeden hospodář a jedna hospodyně.

Když si pořídíte klasický rodinný dům – ještě jste ho ani nezaplatili a už vám většinou nevyhovuje.

Když se podíváte statisticky na to, jak lidi žijí, určitě je nejlepší mít jednoho partnera na jeden život, ale většina lidí to tak nemá. To nemusí být špatně, život je změna. Takovéto architektonické struktury by umožňovaly soužití i rozvětvených rodin. Rozpad rodiny je nesmysl. Když mám s někým děti, rodina se nemůže rozpadnout. To je jen negativní hra, pokud si na to hrajeme. Správně by se mělo říct, že rodina se rozvětvila.

Takže vymýšlím struktury, které by umožnily legalizovat a prožívat maximálně šťastně a svobodně všechny možné životní situace, kterými stejně naše duše prochází a chce je poznat. Když uvažuju v měřítku větším, než jedna rodová zahrada, tak bych chtěl mít sousedy, kteří to vnímají podobně.

Na tomto principu je postavena vize projektu ekovesničky SoMa?

Plánek ekovesničky SoMAPlánek ekovesničky SoMA

Ano. Mít svůj soukromý prostor ve svém domečku. Ze tří domečků mi vznikne na zahradě krásná kompozice s jezírkem a terasou, kde žije rodina, chráněna prostorem hektarového pozemku… A pak bych chtěl, aby vznikl obecní prostor pro všechny.

Když se podíváte na plánek, doteď jsem mluvil o rodinných zahradách, které zde tvoří obvod ekovesničky, a uprostřed, v srdci, je prostor pro školní pozemky (lesní školku, středisko domácího vzdělávání). Je to absolutně bezpečný prostor. V našem projektu bychom chtěli sdílet výchovu dětí a osvobodit se od toho vzájemného otroctví, které dneska funguje při výchově dětí. Když budu potřebovat někam odcestovat, budu je moct na měsíc svěřit sousedům. Cítím to víc než jako parciální rodinu nebo obec. Spíš širší rodina. Je to takový zvláštní druh lásky, který se najednou v člověku probudí. Není to intimní, není to vztah z práce…

Mně se při tom vynořuje slovo kmen. Osobně mi kmenová sounáležitost v životě hodně chybí.

Ano, často se inspiruju kmeny domorodých obyvatel.

V centru našeho projektu je co-working space, kde máme dílny, které sdílíme: truhlářská, krejčovská, výtvarný ateliér. Místo je i pro komunitní zahradu. Celé jsme to nazvali SoMA: School of Modern Art (Škola moderních umění). Naším cílem je dát prostor nejen člověku, ale i umění a uměleckým řemeslům v určité synergii.

A vidím na plánku, že to nebude úplně uzavřený prostor.

Nechceme se uzavírat, ale nechat prostor i pro lidi a děti zvenčí. V plánu je veřejný prostor s  tržištěm, čajovnou, zahradnictvím, ubytováním pro návštěvníky, kde už se můžou lidi cítit být součástí projektu.
Z druhé strany na místě působí prostor přírodní síly, biokoridor od lesa, který se tady potkává s tou civilizační energií a vzniká tu synergie v srdci prostoru ekovesničky.

Jako architekt se zabývám tím, že bořím stávající vzorce toho, jak bychom měli žít, do kterých investujeme všechny své úspory, protože nás izolují jednoho od druhého.

A pak býváme nešťastní, protože splácíme něco, kde už ani nechceme bydlet…

Je to složité. Pokud začneme být skrze tyto nové projekty soběstačnými a nezávislými, tak přestaneme být bateriemi systému. Teď takto fungujeme. Vkládáme energii do systému, který se o nás „stará“, ale ta jeho starost není přírodní péče. Není to energie, kterou můžeme dostat rovnou z přírody a zadarmo.

Pokud začneme být skrze tyto nové projekty soběstačnými a nezávislými, tak přestaneme být bateriemi systému.

Jak jste s projektem SoMA daleko?

Vize je hotová, snílkové už se vypovídali, teď nastupuje okamžik přistání na zemi. Je to dost náročné. Mluvíme o území 5 – 30 hektarů, což všichni z našeho spolku nedáme zatím dohromady. Zahajujeme kampaň, kterou chceme oslovit všechny úrovně, i státní správu.

Hledáme partnera, který by do projektu vložil ideálně své území. Nejde nám o byznys partnera, ale o někoho, kdo má zájem o zhodnocení krajiny či území. Mohlo by to být klidně i v ČKD v Praze v nějakých brownfieldech… Bylo by hezké, kdybychom neinvestičním způsobem zregenerovali kus města, aniž by se do toho vrážely miliardy. Pokud bychom využili dotaci, tak opravdu spíše k zaopatření toho místa. Rozhodně nechceme být závislí na vnější podpoře – pak by to mohl být průkaz toho, že projekt není efektivní. Takže spíš hledáme partnera, než dotace. Ale neumíme to ještě. Je možné, že ten partner bude město, nebo majitel pozemku, zemědělci… Chceme spolupracovat na tvorbě údržby krajiny. A také vítáme lidi, které tento koncept zaujal a cítí potřebu žít tuto vizi.
Více o projektu si můžou zájemci přečíst zde: http://www.somaxf.cz/p/plan-vesnicky.html

Hledáme partnera, který by do projektu vložil ideálně své území. Nejde nám o byznys partnera, ale o někoho, kdo má zájem o zhodnocení krajiny či území.

A proč zrovna název SoMA? Jakou roli u vás hraje umění?

Všichni ve spolku se cítíme být jako umělci. Já jako architekt bych se neodděloval od moderního umění. To se dneska dostalo do krize zejména z toho důvodu, že umělci soupeří mezi sebou, kdo bude na špičce. Místo toho, aby harmonizovali prostředí kolem sebe. Harmonizace je to kouzelné slovo pro mě. Protože je doba náročná, tak se v umění prosadily spíše výkřiky. Takže jeden výkřik přehlušuje druhý. Znám to i ze svého oboru: architekti dělají projekty, aby se zalíbili jiným architektům, aby je otiskli v časopisech…

Dům a zahrada tvoří přirozený celekDům a zahrada tvoří přirozený celek

… ale ne, aby tam bydleli lidi! (smích)

Přesně. Na lidi se úplně zapomnělo. Já si teď užívám, že dělám úplně obyčejné věci. Vede to třeba ke konceptu živého domu: zelená střecha, zelené fasády, okapy, které nejsou svedeny pod zem, ale voda teče po fasádě/ po rostlinách… udělat dům jako vertikální zahradu atd. Dům chci navrhnout tak, aby to nebyl dům, ale prostor. Když se vás zeptám: „Jak na vás ten dům zapůsobil?“, tak ideální odpověď by byla: „Bylo mi tam moc dobře, ale nepamatuju si, jak vypadal.“ Prostě žádný výkřik ega: „Podívej se na mě, jak jsem bezvadný.“ Ale když tohle ukážu 99 architektům ze sta, tak oni tomu neporozumí, protože jsme školení k tomu ukázat nějakou „bombu“, která ostatní omráčí. Proto se otíráme o moderní umění, protože z něj chceme zase udělat něco, co bude pro lidi.

Všichni lidé chtějí tvořit a často se jim to nedaří, protože neznají tu svojí polohu. Spousta lidí maluje například jednorožce v romantické krajině a nestojí to za moc. Možná by bylo lepší, kdyby vyšili sukni. Proto jsme si dali tak náročný název. Zároveň slovo soma znamená ztělesnění, projevení. Pozpátku je to Amos, takže to obsahuje i náš odkaz na školství. Chtěl bych také časem vyučovat, jakmile proto bude prostor.

A když navrhujete lidem dům, máte nějaká osobní pravidla, kterých se držíte?

Asi bych mluvil o čtyřech živlech, které by měly být v domě projeveny: země, voda, oheň, vzduch.

Myslíte principy feng shui?

Pracuju s tím taky, ale nejsem na to specialista. Když dáte patřičnou pozornost energii, tak dosáhnete stejného. Živel země vyjadřuje hmotu. V pozemské existenci je všechno projevené v hmotě. Ale jsou to různé hrubosti hmoty. Voda znamená energii, vzduch znamená informaci, myšlenku, ducha. A oheň znamená život, boha, jsoucno.
Když mluvím o těchto čtyřech živlech, v zahradě mám na mysli práci se zemí ve formě 3d záhonů, staveb, kamenných zídek a podobně, práci s vodou ve smyslu vodního systému – ukládání dešťových vod atd. Když je voda v zahradě, znásobuje její životnost. A stačí i pítko pro ptáky. Vzduch utváří prostor zahrady. Například stromy jsou vzdušné bytosti, které vymezují prostor. Oheň je to, co je živé: láska k tělu, pozornost k tomu, co žije.

A co uspořádání živlů v interiéru?

V domě je dobré nestat se otrokem technologických zařízení. Co se týká vzduchu – to je právě práce architekta – uspořádání vnitřního prostoru. Oheň je psychologie a správné nastavení vztahů v prostoru. K živlu země patří hojnost, k živlu vody radost, k živlu vzduchu pravda a k živlu ohně láska. Vše to do sebe hezky zapadá. Takže na všechny své projekty se dívám z hlediska těchto živlů, aby byly v rovnováze. Například živel ohně jsme uklidili někam do kotelny. Smutné.

Co se týká koupele – svoji vanu si dám ve svém osobním domě, kde se před nikým nemusím stydět, přímo do okna. Chci z vany koukat do zahrady a do ohně. Koupel je svátek všech živlů.

Já třeba nemám ráda koupelny bez oken. Necítím se tam vůbec dobře…

Při koupeli potřebujeme vnímat živel vzduchu, tedy prostor.

Mám potřebu v přítomném okamžiku opravdu žít.

Na vašem blogu mě zaujaly některé vaše citáty. Jak to vzniklo?

Žiju v takových cyklech. V roce 2011 jsem zkolaboval. Řešil jsem tehdy státní zakázky a vnímal jsem, že můj život i klasický přístup ke stavění nejsou už dál udržitelné. A už jsem s tím nechtěl mít nic společného. Při kolapsu jsem prošel klinickou smrtí, byl jsem v Praze na Karláku v blázinci. A tam jsem si uvědomil, že blázinec je venku, ne v blázinci a ne ve mně. Do života jsem se vrátil s tím, že všechno budu dělat jinak. Zkusil jsem jinak kreslit, jinak zaměstnávat lidi, mít jiný přístup ke klientům… A proto si občas potřebuju v hlavě utříbit myšlenky a pohled na realitu – to bylo důvodem vzniku mých citátů, mého blogu.

Blog Petra Hájka:  www.atelierhajek.com

Autor článku: Barbora Pečová

2017-03-23T21:02:39+00:00