Marie Kopřivová: O DĚTSKÝ UPŘIMNOSTI

Nasněžilo ….Vyšli jsme s dětma do města do drogerie, pěkně po 17 hodině, všude klid, skoro žádný auta i lidi … no báječný. Celej den koukám do compu, ven střešníma oknama nevidíme, do školky jsme nedojely, auto nevyhrabaly (nepokládala jsem to za nutný) a tak nádech vzduchu po celým dnu byl vážně osvěžující. Děti nadšeně skákali do těch kup sněhu, vlastně nostop, kupy všude, sníh za rukavicema i za šálou, čepice v očích.. no všichni to známe… Prostě konečně pořádněj sníh! Za 15 minut jsme ušli asi 20 metrů, vlastně jsem skoro nešla a jen se usmivala jak pěknej klid to je. Naší ulicí procházela maminka se 3 dětma… a šli pěkně spořádaně, v klidu, vedle sebe, nikdo nepadal, neskákal po hlavě, nezkoušel jak propadne hluboko,nedělal andělíčky a nebrodil se schválně v závějích 

Jeji chlapeček asi tak 11-ti letej ( o půl hlavy menší než já)  nás už z dálky sledoval a když nás míjel, smál se na děti a pak na mě a řiká :

„To se Vám asi moc nelibi co?  To asi nemáte radost že?

A já: “ Proč bych neměla mít?

On: “ No protože jsou uplně od sněhu! “

Já: “ No je mi to jedno, když tam nemusím skákat taky a nejsem mokrá já, mně to nevadí.“ Zasměju se. (V kabelce jsem měla šestery rukavice.

On nevěřícně koukal, maminka už dávno pokračovala dál a on se u nás zastavil ( děti stále skákaly a hlasitě se smály) a říká dál: “ No ale to nebudete mít radost až přijdou domu.“

Já :“ Proč? No my to hodime na raditory a ono to uschne.“ Stále tak nevěřícně koukal, v hlavě mu to šrotovalo a říka : “ Vy jste jejich TETA? “

Já už se vážně rozesmála jak na tohle přišel a řikam :“ Neee to jsou moje děti  Jsem jejich mamka  “ zasmála jsem se pochopitelně

Tak a to už na chvilenku mlčel zavrtěl lehce hlavou a řekl naprosto vážně : “ Jsem v šoku! “ Podal mi ruku, srovnal záda, kouknul důstojnědo očí a řekl: “ Já jsem PEPA“

Podala jsem mu ruku taky a představila se .. PEPA se otočil kouknul že jeho mamka u je dost v dálce a pak s velkým usměvem dodal : „Tak ahoj! Mějte se hezky a děti taky a….Jak že se jmenujete? “ Honzik podal ruku, že Honza… Jola taky, všichni se na sebe usmáli a chlapeček s rpzzářenýma očima odešel a ještě zavolal asi po 3 metrech: „Já jsem teda Pepa! “ 

Usmívaly jsme se na situaci i něj všichni tři. Pepu si budu pamatovat! Jeho otevřenost si nás získala. Vlastně to člověk už nezažívá denně…Honzik pak dodal, že to byl fajn kluk… a má pravdu…Zlepšil nám všem výšlap do drogerie a já si řikam, jak je mi v tý dětský upřimnosti dobře a jak je škoda, že ji behem dospívání i v dospělosti občas umíme ztratit…Jak málo mezi sebou cizí lidi mluvěj, jak je to vlastně fajn .. Je dobře že nachumelilo, lidi koukaj víc pod nohy kam šlapou, ne do mobilu, jdou opatrnějc a třeba aspoň na chvili celkově zpomalí 🙂

No ono nás to počasí k tomu vlastně donutilo a je to dobře….zažívat takovýhle chvíle je fajn… Mějte hezký zasněžený dny.

My zítra iglů 😉 No jsem zvědavá  

2017-01-14T17:53:54+00:00